Píše stážista Amnesty International Slovensko, David Šebesta
Upozornění: Aktivismus je silně nakažlivý, chcete-li se nakazit, čtěte dál. „Ty aktivisto!“ Pro někoho nadávka, pro mě kompliment. Jmenuji se David Šebesta a devátý měsíc stážuju ve slovenské pobočce Amnesty International jako asistent koordinátorky aktivismu.
V průběhu života se nespočetně krát rozhodujete pro to či ono. Někdy jste za své volby později šťastní, jindy nikoliv. Je však jisté, že každé rozhodnutí do určité míry podmiňuje ta budoucí. Nejinak tomu bylo u mě. V rámci výměnného programu pro vysokoškoláky, Erasmus jsem vyjel stážovat do mezinárodní lidskoprávní neziskovky v Bratislavě. To se mi jako obyčejnému klukovi ze západočeského zapomenutého maloměsta ani nesnilo, že mě v Amnesty budou chtít. Mimo studia politologie, jsem ve Vroutku toho času vedl pouze malé občanské sdružení Budíček, které se zaměřovalo na udržení místních lidových tradic.
Neumíte plavat? Tak vás hodíme do vody, to je pravá škola života. Začátek stáže v Amnesty International na Slovensku začal bratislavským Duhovým Pridem, týdenním česko-slovenským Summer Campem lidských práv, následovaný organizováním Maratónu písania listov. demonstrací před ruskou ambasádou na podporu zadržených aktivistů Greenpeace a další. Takový sled akcí by přetavil v aktivistu každého.
Stáž v Amnesty mě naučila nejen organizačním, komunikačním a jiným schopnostem, či vyzkoušení si jaké to je vést vlastní projekt, ale co oceňuji osobně nejvíce je, že mě posunula vpřed psychologicky. Dřív jsem proti nepravostem rád podepsal petici. Ale nyní proti jiným nepravostem sám petice a happeningy organizuju. A když se zadaří něco změnit k lepším, ať je to sebemenší věc lokálního významu, ten dobrý pocit je k nezaplacení.
Přesvědčil jsem se, aktivismus není pouze výsadou velkoměst, ale aktivní občané jsou potřební i na té nejzapadlejší vesnici. Postupně se můj čas rozdělil mezi dobrovolnictví pro Amnesty a organizování aktivit ve Vroutku zaměření na prolomení všeobecné lhostejnosti ke svému okolí. S několika dalšími mladými lidmi jsme začali opravovat místní zničený kostel a přilehlý hřbitov, který si bohužel po válce a odsunu původních německých obyvatel prožil velmi nepříjemné chvíle. Kostel se opět stává místem setkávání a utužování sousedských vztahů mezi občany. Zasahujeme do územního plánování, sledujeme transparentnost místního zastupitelstva a po tom celém vývoji, jsme se rozhodli, že sdružení Budíček bude kandidovat do podzimních komunálních voleb. I to je způsob jak rozvířit dění A tato naše činnost začíná mít výsledky, několik získaných dotací, udělená cena Gratias Tibi za občanskou aktivitu mladých lidí, a především zájem místní komunity a mladých lidí o své okolí, místní památky a historii.
Přemýšlíte o dobrovolnictví? Chcete pomáhat druhým? V tom případě je Amnesty to pravé místo, kde se můžete nastartovat 🙂